Není divu, že na 13. květen 2015 se těšili snad všichni žáci druhého stupně po celý školní rok. Na tento den byl totiž naplánován školní výlet. Cíl výletu byl jasný - společně pokořit komnaty v pevnosti Tep faktoru a vybojovat tak truhlici s pokladem.

Ráno jsme všichni netrpělivě nasedali do autobusu s myšlenkou, zda se naše představy naplní a opravdu budeme pobíhat po chodbách pevnosti, otevírat jednotlivé komnaty, plnit úkoly, bojovat s časem a překážkami, jak to známe z televize.

Po příjezdu do Tep faktoru se celá školní parta rozdělila do skupinek. V každé skupince bylo pět bojovníků, kteří byli připraveni vydat ze sebe maximum. Najednou jste se tedy mohli setkat se skupinkami, které nesly názvy jako Little koníci, Fondíci, Death boy atd., zkrátka názvy byly opravdu originální.

A teď už zbývalo jen jediné – hurá do komnat. Každá skupinka obdržela čip, pomocí kterého otevírala dveře do komnaty, a kartičku, na kterou musela sbírat písmenka, z kterých nakonec vznikl číselný kód, který umožňoval postup dál.

Když jsme otevřeli první, druhé, třetí, čtvrté….šesté ….desáté…dvanácté, a dokonce i dvacáté dveře, byli jsme udiveni z toho, co jsme uviděli. Museli jsme plnit všelijaké záludné úkoly. Někdy stačila ke splnění cíle pohotovost, jindy šikovnost či fyzická zdatnost, ale někdy postačil jen prostý důvtip.

Soutěžící byli opravdu houževnatí, často bylo k vidění, jak soutěžní skupinka vyběhla z komnaty, a jakmile mohla opět dovnitř, s bojovným výrazem vběhla zpět s cílem, že tentokrát to určitě zvládne. Také se často z komnat ozývalo: „Chvátej! Honem! Máte to? Tak ještě jednou. Teď už to dáme. Jéé! To je hustý!“ Úsilí se zkrátka nikomu nedalo upřít. Však také bylo na závěr odměněno diplomem a sladkou drobností.

Ale jak to tak bývá, vše pěkné uteče. To platilo i v tomto případě. Čtyři hodiny uběhly jak nic a my jsme se sice unaveni, ale naprosto nadšeni vydali na zpáteční cestu s výkřiky, že příští rok musíme jet do Tep faktoru určitě znovu. J